Už je to rok a půl, co k nám jednoho dne přišel malý kocourek. Tehdy jsme ještě nemohli tušit, jak si nás podmaní svou roztomilostí.
Jelikož mám poslední dobou chuť jít fotit, tak jsem foťák vytáhla na kocoura, který přeochotně pózuje, když se mu chce. Bohužel dnes nebyl úplně pózovací den, ale pár dobrý fotek z toho vzniklo :)
Pokud si Špuntik sedne takto před dveře, dává nám tím jasně najevo, že má dost naší přítomnosti a rád by se trochu proběhl venku. Pokud se neuráčíme ho pustit, tak uraženě odejde a hledá nějakou jinou cestu, kterou by mohl uniknout.
Jeho alternativní únikovou cestou občas bývá i okno. Někdy nás trápí tím, že si sedne do otevřeného okna a zírá ven. Následně pak buď skočí zpátky k nám dolů, nebo skočí z okna a jde si užívat "divočiny".
Mějte krásný zbytek den a více příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat